Crufts 2004

Birmingham - England - 4. března 2004

Různá vyprávění o Crufts, více či méně obsáhlá, najdete v časopisech Planeta zvířat, Svět psů, Pes přítel člověka, Pes a mačka a také tady, jakmile ho stihnu v nejbližší době dopsat. Díky za vaše pochopení, uzávěrky časopisů mají přednost. LB

Finále skupiny Toy - posuzuje Liz Stannard.

Pro začátek perlička. Finále skupiny Toy posuzovala anglická rozhodčí Liz Stannard (na fotce elegantní dáma v zářivém kostýmku). Výprava českých majitelů měla příležitost jí potkat loni na jaře na mezinárodní výstavě v Budapešti! Upřímně si řekněme, že zde získané tituly mají od konání Crufts 2004 mnohonásobnou hodnotu. Posuzovat na Crufts je totiž čest a být delegován k posuzování finálové skupiny je pro mnoho rozhodčích celoživotně nesplněným snem. Paní Stannard je zkušenou a velmi uznávanou rozhodčí. Až v Anglii jsem pochopila, že Cenn (BOB), Gessi (CACIB) a Belissa (Best junior) jí hodně připomínali číňánky z Anglie, přičemž si myslím, že Cenn nakonec vyhrál díky dokonale rovné hřbetní linii i celkovému typu, které jsou u anglických CCD ustálené. Je skvělé, že titul HPJ od ní získal i Cody z Haliparku, CAC Bonifácio Avokaduh, res. CAC Akim, Elvis a Angelika a vítěze veteránů Gwendy. Anglické noviny uveřejní o každém rozhodčím, který posuzuje na Crufts, text ve formě životopisu s důrazem na jeho kvalifikovanost a posuzovatelské umění. Bylo nám ctí se s vámi potkat Mrs. Stannard!

Jak bylo v Anglii?
Protože opravdové hodnoty jsou v dnešní době hlavně v informacích, pokusím se vám popsat své dojmy z toho, co a jak jsem viděla, přičemž nic nehodnotím, neříkám ani co je dobře a co ne. Podstatnější závěry ze svých dojmů si udělám až po návratu z červnové evropské výstavy v Barceloně, protože za sebou budu mít také Brazilskou světovou výstavu (za tři týdny, Amerika) a budu moci snadněji porovnávat všechny tři světové typy CCD - Anglii, Ameriku i Evropu. To je také hlavní důvod, proč se na všechny tři cesty s manželem vydáváme v rozpětí pouhých čtyř měsíců. Vidět, poznat, dovézt informace, poučit se a vybrat si nakonec to, co nejvíce koresponduje s naší představou o krásném číňánkovi. Snad se moje postřehy budou hodit i vám.

Kde byly vidět hlavní rozdíly v posuzování?
Stran vystavování se v Anglii posuzuje většinou takto: postavení psů do řady, seřazení ve třídě podle čísel, krátký postoj psů na volno nebo s oporou. Jeden kruh společně. První pes jde na stůl, ostatní mají volno, připravuje se pes nejbližší stolu. Kontroluje se pouze skus, zuby nikdo nepočítá, detailní prohlídka je velmi důkladná. Neviděla jsem žádného psa, který by na stole klidně nestál. Možná je to tím, že jde o výstavu nominační a psi by měli mít už něco za sebou. U mladých jedinců to ale neplatí, přesto mají velmi dobře zvládnuté předvedení. Tolerují se jim drobná "zlobení", otočka navíc, víc se chválí, neustále se odměňuje a krmí dobrotami. Jakmile odejde předchozí pes ze stolu, už se na něj v klidu připravuje další pes, který má na úpravu postoje dost času. V pohybu trojúhelník, zpět k rozhodčímu se zastavením na volno z pohybu (gesto ruky rozhodčího, který chce vidět zájem psa) a nakonec po kruhu na konec řady. Na dalšího psa se nejprve rozhodčí podívá z odstupu a teprve potom se věnuje jeho prohlídce. Po posouzení třídy všichni vystaví psi na zemi, většinou na volno před sebou, na prověšeném vodítku. Jakýmkoliv pamlskem se upoutává pozornost psa. Rozhodčí obejde všechny psy, nařídí ještě jedno kolo a po zastavení urči pořadí prvních čtyř. CC (jakoby obdoba našeho CAC) se zadává jedinému psovi a jediné feně v konkurenci všech vítězů tříd, včetně štěňat. Je to tedy titul na úrovni ocenění Nejlepší pes a fena plemene. O BOB pak chodí už jen CC pes a CC fena.

Typy: Cobby a Deer
O tom, že angličtí CCD vypadají trošku jinak, asi nebude sporu. Mělo by vás ovšem těšit závěrečné zjištění, že skutečná špička našeho chovu by se na Crufts jistě neztratila. Ale!
Předně vám přijde řada psíků na naše poměry v příliš dobré výživné kondici. Lidově řečeno, chybí jim projmutý pas. Příčina je ale jinde než pouze v dobrém krmení. Obvykle jde o cobby typy (těžší, zavalitější, na kratších nožkách), u nichž je lehká zavalitost žádoucí. Štíhlá zvířátka byla obvykle jen ta mladá ze tříd štěňat nebo klasické deer typy (relativně vyšší, na slabších nožkách, štíhlejší v kostře).

Výšky
Mnozí asi nebudete nadšení, ale předvedení jedinci, až tuším na takové tři - čtyři výjimky, přísně drželi výšku danou standardem plemene, případně o něco nižší. Tedy psi maximálně 33 cm, feny kolem 30 cm v kohoutku. Nikdo ze čtyř vyšších (měli kolem 34 cm, ne víc!) se nevešel do výběru finalistů. Nemyslete si ale, že to při uvedených výškách byli nějaké chudinky. V Anglii převažují cobby typy, takže šlo spíše o pejsky kompaktní, s pevnými končetinami a silnějším krkem.

Hlavy
Z hlediska typů jsem viděla snad vše od kulatějších hlaviček přes tvarově i délkou střední až k několika pěkně dlouhým, to spíše u labutěnek. Nicméně dlouhé, čistě modelované hlavy typu Bonifácia Avokaduh, Cortiho Čertova stěna, Diose z Haliparku a podobně, tady k vidění nebyly. Jednoznačně převažují hlavy středního typu (např. Gessi Modrý květ, když už na ní doma koukám), u mnohých z nich je v Anglii tvar zepředu více trojúhelníkový. To zapříčiňují spíše širší a trochu více vystouplé lícní partie, což mě, přiznávám se, trochu udivilo. Například náš Akim by se tu klidně ztratil v davu, a to si myslím, že tvar jeho hlavy je na mé osobní pomyslné hranici s šířkou lícní části. V Anglii by patřil do zlatého průměru. K vidění jsou i více špičaté nosní partie, než jaké máme většinou u nás. Neviděla jsem žádného psa s hnědým pigmentem nosu (mohla to být jen náhoda) a světlýma očima, zato se předvedlo více psů s takzvaným sezónním nosem (s momentálně přes zimu světlejší nosní houbou, avšak s patrným černým okrajem kolem nosu). Například jím při podrobné prohlídce malinko disponovala i držitelka BOB. Barva očí se pohybovala od úplně černé, přes tmavě hnědou (většina) po světle kaštanovou.

Úprava
Angličané dost úzkostlivě dodržují výšku ponožek předepsanou standardem, která je na evropské poměry až nízká. V našem chovu se držíme více americké úpravy, která, jak je vidět na americkém psovi, vyšší ponožky toleruje. Zato u chocholů bylo možné vidět vše, od tří chlupů až po hára evidentních mezitypů. Ocásky jsou také upravovány na předepsané dvě osrstěné třetiny a jednu neosrstěnou. I tady se u nás držíme více američanů. Všichni předvedení psi měli "evropsky" upravené čenichové partie. Uši jsme viděli u anglických psů vztyčené a osrstěné, jediné vystříhané uši měl opět Casbar. Labutěnky měli uši buď vztyčené a osrstěném nebo klopené. Vystříhané je neměla žádná. Až na vítězné jedince, měli předvedení pufíčci na naše poměry srst spíše slabší kvality. Kratší, středně hustou, ne tak vydatnou na končetinách, často vlnitou. Naháči v mnohých případech zdárně maskují mezitypy, řada je ale čistých naháčů, postrádajících ponožky a chocholky. S tímto vzhledem ale evidentně kráčí ruku v ruce i návrat ke staršímu vzhledu, kulatějšími hlavami začínaje a slabšími končetinami a kostrami konče. Špičkové majitele ale s takovými jedinci v kruhu neuvidíte.

Celkový vzhled
Tvůrci standardu, neboť jak jistě víte, garantem za znění standardu CCD pro FCI je právě Velká Británie, dodržují to, co je předepsáno. Takže pokud ve standardu stojí "Tělo střední až dlouhé", věřte, že to tak ve výstavním kruhu bude. Ve formátu byl nejkratším jedincem opět američan a v pohybu opticky švédský pes, držitel CC. Většina ostatních by u nás byla prohlášena za dlouhé. Výrazným prvkem vzhledu zdejších číňánků jsou rovné horní linie - hřbety. Ačkoliv velkou práci zde udělá správné předvedení, v tomto směru máme docela co dohánět. Z mých psů by porovnání tvaru hřbetní linie s anglickými psy unesl Akim a Belissa, jinak mě napadá Albi Ga-He-Mi nebo dobře stojící Irwin Modrý květ. Ten by ostatně na Crufts také slušel. Hrudníky jsou dobře tvarované, břicha vtažená, někde s mírným snížením, odpovídajícím "nabaštěnému" cobby typu.

Končetiny
Výborné je obvykle úhlení zadních končetin, strmé úhlení jsem viděla jen asi u dvou psů. Přední končetiny jsou na tom o poznání hůře, tady byl poměr správného a strmějšího úhlení tak 50 : 50. Vepředu dobře úhlení jedinci mají obvykle zřetelnější předhrudí, strmější jej postrádají zcela. Zadní končetiny v závislosti na úhlení mívají dobrou a silnou akci (vázané chody byly k vidění sporadicky), u předních končetin bylo možné vícekrát zahlédnout nežádoucí vysokou kadenci i vázané chody. Všeobecně mají angličtí psi (až na výjimky, a těmi bývají často vítězové) o něco méně prostorný pohyb než psi u nás. Pro zajímavost: myslím si, že v pohybu byl Prefix Hold Your Horses lepší než američan (právě v rozsahu pohybu) a také než fenka, která získala BOB. Tu předčil po mém soudu vyspělostí (rozdíl mezi tříletým psem v ideální kondici a 10 měsíční, byť krásnou fenkou je zřejmý), pohybem i typem, přičemž jedním dechem dodávám, že šlo o dva vysoce kvalitní jedince.

Více problémů jsem viděla u tvarů končetin. Vytočené tlapky, velká převaha vybočených loktů s následným úzkým chodem předních končetin (občas až přešlapování), úzké chody zadních končetin nebo, a to mě na Crufts opět překvapilo, víceré sudovité až kravské postoje se širokými chody. Tady mají i angličané co dělat, stejně jako my.

Ocásky
Také na Crufts byly k vidění ocasy hodně přetočené nad hřbet, ba dokonce zatočené stranou. U labutěnek se tento nedostatek spíše ztratí než u naháče. Toho opticky zachrání jen výborné osrstění ocasu. Kupodivu v pohybu nebylo pro vítězství podmínkou, aby jedinec nesl ocas v úrovni hřbetu nebo vesele nahoru, což pro mě bylo dalším zdejším překvapením. Prvního místa se dočkali i psi, kteří měli celou dobu ocásek svěšený mezi nohama. Jak jsem v dobře míněném žertu poznamenala: "Pozvala bych na ně paní mgr. Ovesnou". Nejlepší z nejlepších ale měli ocas v pořádku a nesli ho dobře, jen fenečka s BOB se na své teprve druhé výstavě chovala méně sebejistě. Při vzpomínce na své začátky s Gessi vím, že jsme na to byly stejně.

Povahy
S ohledem na systém kynologie v Anglii se není co divit, že na celé výstavě agresivního či vysloveně nervního jedince prostě nepotkáte. Všude vládne pohoda, nikdo se nikam ve stresu nežene ani neletí, čas plyne pomalu a svým tempem. Ve výstavním kruhu je dost času psa postavit, pochválit i odměnit, na stolek se naháči dávají tak včas, aby měl majitel možnost psíka v klidu srovnat a předvést rozhodčímu co nejlépe. Nikde jsem neviděla, aby se rozhodčí na psy vrhal jako na kořist, jež nemá úniku. Naopak, volné nabídnutí ruky k očichání, s pohledem stranou na majitele psa a následné pohlazení či podrbání je tu běžnou rutinou. Obvykle se rozhodčí nad psy lehce usmívají a do pohybu je posílají s téměř nadšeným výrazem zvědavosti, co jim ten úžasný psík předvede. Byli tu mnozí rozhodčí u jejichž kruhu bych vydržela hodiny. Také u číňánků vládl poklid. Snad jen dva, tři nejmladší jedinci lehce couvli před prohlídkou skusu, ale šlo jen o lehký náznak, více zmatkoval jediný. V předvedení se tu na třídy mladých pohlíží velmi tolerantně, protože všichni vědí, že i budoucí šampon potřebuje získat zkušenosti a musí mít čas vyzrát. O povaze hodně napoví i předvádění na volno, které bojácný psík ve vypjaté situaci neustojí. Sami chovatelé dbají na to, aby se do chovu nesly především kladné vlastnosti, z nichž dobrou povahu považují za základ.

Jak si vzájemně stojíme?
Zatímco my bychom si od angličanů měli brát příklad v korektních kohoutkových výškách a rovných hřbetních liniích, angličané by k nám mohli sáhnout pro momentálně elegantnější hlavy s čistěji modelovanými tvary. S ocásky jsme na tom zhruba nastejno, nedostatky v postavení končetin vidím také téměř rovnocenně, mírně navrch máme v rozsahu pohybu. Stejně je tomu v obou chovech s typovou variabilitou, která jasně ukazuje, že je v chovu čínských chocholatých psů i do dalších let co dělat.

Čínský chocholatý pes - Chinese Crested Dog
Posuzoval: A. H. Brace (England)

24.03.2004 - Foto: Hanus Brychta; Text: Libuse Brychtova